...Ačkoliv jde o nezkrácenou verzi, audiální adaptace poválečného románu pro mládež sází na zvukové efekty obvykle spojované s dramatizací a dětskou stylizaci ze strany interpretky. Kromě budování atmosféry tak tvůrci usnadňují dětskému posluchači orientaci v textu a oživují bohatý vnitřní svět vyprávějící hrdinky..
„Líbí se mi, s jakou lehkostí a minimem popisných slov vykresluje Jan Švrček hloubku postav. Jak samotného Robina na jeho krátké, ale intenzivní stezce odvahy, tak ostatní, kteří mu v příběhu pouze sekundují, rozhodně však nezůstávají jen plochými zrcadly, pomáhající čtenáři poznat lépe hlavního hrdinu.“
„Oceňuji schopnost udržet a podržet v knize napětí: k němuž patří ne jen rozvitý stejně jako zauzlený děj, ale také tajemství plynoucí dozajista z možného prolínání přirozeného světa se světem fantazijních představ.“
„Každý milovník dopravy si zde jistě najde to své a pakliže nejste přímo nadšencem do dopravních prostředků, stejně jako já se alespoň dozvíte něco nového a budete moct obdivovat ilustrace.“
„Kromě zajímavých textů mě naprosto uchvátily ilustrace, jejichž autorem je Martin Sodomka. Stroje jsou opravdu jako živé.“
„Každé povídání o jednotlivém zvířeti je doplněno o celostránkovou ilustraci a též o několik drobných ilustrací a místo výskytu. Atlas je určen zejména dětem od 12 let, čemuž odpovídá i způsob zpracování.“
„Burianova kresba se pyšní nádhernou barvou, citem pro detail a až jakousi zvláštní fotorealističností. Svoji část úspěchu na tom jistě sehrála použitá barva, tzv. kvaš, což jsou vodové barvy smíchané s dalšími látkami. Výsledná malba je sytější a hustší, což lze u jeho díla znatelně rozpoznat.“
„Kdybych mluvil k dětem, shrnul bych Ikaboga jako hrozně pěkný příběh o obrovi, jehož nikdo nikdy neviděl a který možná žije, možná nežije. Pokud žije, je ukrytý uprostřed hlubokých lesů a mnoha lidem nahání strach. Ti, kdo zlobí, se s ním prý potkají tváří v tvář. Takže, milé děti, buďte hodné.“
„Pokud mám zhodnotit příběh z dnešního pohledu, pak by to mohlo s moderními čtenáři rezonovat více, než Rychlé šípy, nebo Hoši od Bobří řeky. I dnes lze totiž dost dobře představit hochy a děvčata, běhající po Prokopském údolí či Divoké Šárce a objevující svět plný tajemné historie a krás přírodních bohatství ve stejném duchu a se stejnými nebezpečími, jaké potkaly hlavní hrdiny knihy.“
„Foglar považoval Rychlé šípy za své největší dílo a za sebe musím říct, že právem. Ať už se jednalo o jejich komiksové eskapády, či knižní dobrodružství, zaryly se příhody hochů do kulturního dědictví našeho národa velmi hluboko.“